"Skupina ČEZ patří bezesporu mezi průkopníky ochrany sokola stěhovavého v průmyslových lokalitách. Teprve až po umístění první budky v Tušimicích, následovaly instalace dalších na jiných průmyslových stavbách v republice a probíhají dodnes," říká ornitolog Václav Beran, jinak také zoolog a kurátor sbírky Muzea města Ústí nad Labem a výzkumný pracovník ALKA Wildlife, o. p. s. Podle ornitologa byl loňský rok, co se počtu narozených mláďat týče, jeden z nejúspěšnějších. "V roce 2018 bylo na objektech ve vlastnictví Skupiny ČEZ evidováno celkem sedm párů sokolů a ve všech budkách byla vejce. V Třeboradicích ovšem bylo ve finále při přímé kontrole hnízda nalezeno jedno rozbité vejce se zárodkem. Mláďat se sice narodilo celkem 14, ale vyvést se jich podařilo jen 12, neboť ve dvou případech nezvládla svůj první let. I to se bohužel stává. Co považuji za úspěch, je to, že vůbec poprvé se mi podařilo všechna mláďata označit odečítacími kroužky."

Že to třeboradický pár myslí vážně, ovšem dokázal letos, neboť samice snesla hned čtyři vejce a ze všech se vylíhli zdraví sokolíci. Zatím velkou neznámou jsou ale pro ornitologa elektrárny Tušimice a Dětmarovice. "Nad oběma jsme pozorovali přelety sokolích párů, samice i seděly v budkách, ale vypadá to, že se ani na jednom místě zahnízdění nepovedlo. Moudřejší budeme na přelomu června a července, kdy se hodlám na obě místa vypravit a zjistit, co a jak," krčí rameny Václav Beran. Podle něj jinak všechny ostatní sokolí páry již mladé vyvedly a nyní je pozvolna učí samostatnému životu. Ti dříve narození se už možná pokoušejí s rodiči létat, ti pozdější zatím "pochodují" po ochozech komínů a pokoušejí se alespoň "nasucho" roztáhnout křídla.

"Jediné, co nyní sokolí páry a jejich junioři či juniorky potřebují, je klid. V současné době hlavně proto, aby se mohli bezpečně pohybovat po ochozech a později se pak učit s rodiči létat a lovit. Proto jsme s vedením všech elektráren každoročně dohodnuti, že po celou dobu zahnízdění jsou odloženy aktivity spojené nějakým způsobem s údržbou komína či lezeckým cvičením tamních profesionálních hasičů. Prakticky až do definitivního opuštění budek, by sokolí rodinky neměly být nějak rušeny," kvituje Beran přístup Skupiny ČEZ.

Ta ornitologům z Alka Wildlife pomáhá hlavně tím, že financuje výrobu a instalaci budek, umožňuje monitoring, včetně umístění fotopastí a kroužkování mláďat. Rovněž prostřednictvím Nadace ČEZ již několikrát zafinancovala celý monitoring sokola stěhovavého na všech elektrárenských stavbách, to znamená nákup fotopastí, speciální optiky pro sledování a podobně.

Klid pro sokolí zahnízdění a vyvedení mladých je pro ředitele všech elektráren samozřejmostí. "Jakmile nám ornitolog Václav Beran nahlásí, že viděl poprvé sokolí pár, jak obletují naše komíny a následně i potvrdí, že samice sedí na vejcích, utlumujeme veškeré aktivity, které se nějakým způsobem týkají výškových staveb. Výjimka by nastala pouze v případě, kdyby byly nějakým způsobem ohroženy bezpečnost a zdraví zaměstnanců či provoz elektrárny," dodává k tomu například Luboš Elšlégr, generální ředitel Elektrárny Počerady, a. s.

Stejný přístup k ohroženému opeřenému predátoru mají pochopitelně i v dalších lokalitách Skupiny ČEZ. Pro všechny je tudíž každoroční samozřejmost, že v době zahnízdění utlumují veškeré aktivity, které se nějakým způsobem týkají výškových staveb. Zahnízdění navíc mezi energetiky přináší i chvíle napětí, zda si tipovali správný počet narozených mláďat.

Bez sokolí odezvy jsou zatím budky v Elektrárně Poříčí a obou jaderných elektrárnách. "V minulosti jsme v těchto lokalitách dravce ve vzduchu pozorovali, jednotlivce i páry. Proto s energetiky spolupracujeme i tam. Rovněž nám vycházejí ve všem vstříc, ale v budkách se zatím zabydlely jen poštolky," uzavřel Václav Beran.