Mistrovství světa se rozběhlo v sobotu 3. 7. závodem ve sprintu, který se běžel v unikátním prostředí terezínské pevnosti. Nejlepší světoví orienťáci se museli proplést tunely, zákruty bastionu, ale také udržet soustředění v parcích a uličkách v historické městské zástavbě. I když u sprintových disciplín jde většinou především o rychlost a schopnost koncentrace, terezínská trať i následné sprintové štafety v Doksech ukázaly, že i sprint může být orientačně náročný, nabídnout řadu voleb a z nich pramenících zaváhání závodníků včetně nejužší špičky. Nejlepšího umístění dosáhly čeští závodníci ve sprintových štafetách, kde obsadili páté místo.

Pro lesní část šampionátu vybrali pořadatelé to nejhezčí a zároveň nejnáročnější z českých orientačních terénů. Úterní závod na krátké trati proběhl mezi kamennými poli a žulovými balvany na Bukové hoře v Jizerských horách. Poslední arénou šampionátu se stala louka poblíž Heřmánek na Kokořínsku. V jedinečných prostorech pískovcových skalních věží a zařízlých údolích zarostlých borůvčím proběhl závod štafet, v němž obě české štafety braly pátou pozici, a královská disciplína orientačního běhu, klasická trať.

"Mistrovství světa pro nás bylo skvělou příležitostí jak nejen představit orientační běh veřejnosti, ale také ukázat to nejlepší z regionů, kde se mistrovství odehrávalo. Všechny medailové souboje se vysílaly v sedmi evropských zemích, z nichž máme velmi kladné odezvy na záběry z terénů a přírody, v níž se běželo," uvádí ředitel závodu Jan Picek. Jeho slova potvrzují i hvězdné Švédky. "Hrozně se mi líbil tenhle typ terénu. Byl velmi náročný technicky, ale i fyzicky a moc jsem si přála uspět," uvedla nejúspěšnější závodnice šampionátu Tove Alexandersson po sprintu v Terezíně. "Během tréninků jsem snila o tom, že závody budou vypadat takhle. Bylo to jako v labyrintu... hrozně mě to bavilo," usmívala se v cíli vítězného štafetového závodu Sara Hagström.

Pořadatelé si předsevzali uspořádat šampionát v co nejudržitelnější formě, ať už v přístupu k samotné organizaci, v oblasti sdílené dopravy či hospodaření s odpadky. Všichni na místě i doma mohli například využívat mobilní aplikaci namísto tisku podkladů, tašky pro pořadatele byly ušity ze starých látek, pořadatelé používali vlastní lahve na pití namísto jednorázových lahví. Organizátoři se také již před akcí zapojili například do zalesňování na Liberecku nebo do iniciativy #bezdopadu. Díky akci vznikla také řada nových kvalitních orienťáckých map. "Tyto mapy budou v následujících letech k dispozici místním orienťáckým oddílům, školám a dalším městským organizacím v zapojených obcích, které nám po celou dobu příprav vycházely velmi vstříc," uvádí Picek.

Světový šampionát ovlivnila i epidemická situace, kvůli níž musely být již s předstihem zrušeny doprovodné závody, jichž se mělo zúčastnit na 2 500 závodníků. "Na mistrovství světa se sjelo velké množství lidí z různých částí země i různých zemí světa. Ve spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí v Liberci jsme stanovili pravidla pro pořadatele, závodníky i diváky tak, abychom minimalizovali možná rizika s akcí související," vysvětluje Jan Picek.

"Z pořadatelského hlediska hodnotím mistrovství světa jako velmi úspěšné a chtěl bych velmi poděkovat všem, kdo se do pořádání zapojili," říká předseda Českého svazu orientačních sportů Radan Kamenický. "Samozřejmě jsme si všichni přáli, aby český tým dosáhl na medaili, což se bohužel nepodařilo, i když v několika závodech nechybělo moc. Ukázalo se, že domácí prostředí nebylo pro naše závodníky zásadní výhodou, což je na druhou stranu pro sportovní stránku dobře. Všichni ale podali kvalitní výkony a ukázali, že mezi světovou špičku patří," dodává.